Od Mojmíra ke sv. Vojtěchu

Příběh podle legend, historických análů, domněnek historiků, antropologických výzkumů i vlastních myšlenek a poznání. Možná trochu vytržený z kontextu, kombinovaný z různých domněnek, ale jistě ne nepravděpodobný.

Příběh Velkomoravský

Když se podle legend začala formovat Velká Morava a jejím prvním „vládcem“ se stal Sámův syn Moravod (podle něj Morava) to se psal rok 680 n. l., to ale ještě nebylo na Moravě. Tam se teprve usídlil až Moravodův syn Suatben po prohrané válce s Avary, kdy přešel Dunaj a své sídlo založil na Velehradě. Jeho následovníky byli Samoslav a Hormidor. A to už jsme na začátku 9. století, kdy na velkomoravský „trůn“ usedá Mojmír. Ten vládl údajně v letech 811 – 820. Až sem jsou to jen legendy. Jeho tři synové Mojmír (II.), ten byl moravským vládcem v letech 820 – 842, dále Boso-Hos a Ljudevít jsou již historicky doloženi. Podle Mojmíra je pak vládnoucí rod nazýván Mojmírovci.

Po Mojmírovi (II.) se vlády na Velké Moravě ujal Mojmírův synovec Rostislav syn Bosonů. Rostislav přivedl na Velkou Moravu Cyrila s Metodějem a stejně jako jeho předchůdci šířil křesťanství. Panoval až do roku 870, kdy se žezla za pomoci Karlomanova (krále východofranckého) vojska chopil vlády Svatopluk I. zvaný Veliký. Svatopluk byl Rostislavův synovec, syn Rostislavova bratra Bogislava. To dokládají Fuldské anály z let 870 a 871 i legenda Kristiánova (konec 10. stol.).

Tou dobou již Velkomoravská říše opanovala i území Čech, připojil je zřejmě Svatopluk. Tam pak byli velkomoravským panovníkem jmenováni zástupci (místodržící).

Po Svatoplukovi (r. 894) se vlády ujal jeden z jeho synů Mojmír (III.), ten měl ještě dva bratry a to Svatopluka (II.) a Predslava. O vládu se jistě, již za panování Svatoplukova, hlásili i Rostislavovi synové. Těmi byli podle všeho Bořivoj a Gorazd. Gorazd se věnoval zejména studiu teologickému a byl po Metodějovi biskupem moravským. Bořivoj však od Svatopluka dostal ke správě země české jako místodržící, zřejmě kolem roku 875. Za ženu pojal Ludmilu, která přijala křest na Velké Moravě někdy kolem roku 883. Protože jak uvádí staroslověnská legenda o sv. Ivanovi, byl Bořivoj ještě knížetem moravským a pokřtěn byl patrně již v raném věku ještě za panování svého otce Rostislava. Tvrzení o moravském původu Bořislava potvrzuje i bavorská legenda Crescente, která jako prvního českého knížete uvádí až jeho syna Spytihněva.

Příbuznost dokazují i antropologické výzkumy prováděné v Čechách i na Moravě. Mluví se o jisté genetické anomálii vnějšího zvukovodu, která měla být Bořivojovi a Svatoplukovi společná. I další znaky obou koster vykazují velkou shodu stavby těla i krevní skupina je stejná, jenže. Nelze s naprostou spolehlivostí určit, že se opravdu jedná o kosterní pozůstatky jmenovaných panovníků.

Velikost Moravy a její vliv se postupně zmenšoval. Vlivem jistě i vnitřních rozporů mezi Svatoplukovými syny, ale zejména oslabujícími nájezdy Avarů z jihu a východu. Když se za panování Bořivojových synů Spytihněva a Vratislava, kteří zřejmě vládli až do Spytihněvovi smrti společně, přidali i Čechy a postupně se obrátili se svou politikou na západ, zůstává Velká Morava v historických pramenech zahalena rouškou tajemství. To že Moravská knížata ještě východně od Čech vládla pravděpodobně až do dob Boleslavova panování, který Moravu pod Český stát připojil, dokládají listiny salcburského arcibiskupa, kde se jako svědci objevují jakási knížata Mojmír a Svatopluk ještě v letech 925 – 931.

Bořivojem, ale začíná již příběh Přemyslovský.

Přemyslovský příběh na počátku Českého státu

I nadále se budeme držet hypotézy, že Bořivoj byl pražským místodržícím a zároveň Rostislavovým synem a tedy synovcem Svatoplukovým. Bořivoj od něj tedy přijímá Čechy jako místodržící a společně s ženou Ludmilou je spravuje stále ještě pod vládou Velké Moravy. Teprve po Svatoplukově smrti v roce 894 získávají Bořivojovi synové Spytihněv a Vratislav postupně na Velké Moravě nezávislost a začíná historie Českého státu pod vládou tzv. Přemyslovců. Své jméno Přemyslovci, které se odvozuje podle bájného oráče, však získávají až v romantizující histografii v 19.století.

Spytihněv zemřel pravděpodobně bezdětný. Objevují se ale hypotézy, že syna měl. A né ledajakého. Podle této domněnky je jeho synem Václav (svatý). Jiná hypotéza zase předpokládá, že Václav byl sice synem Vratislavovým, ale ne synem Drahomíry, která se stala pravděpodobně až Vratislavovou druhou ženou. Tyto hypotézy pak zavdávají jasných příčin rozporů mezi Drahomírou a Ludmilou resp. bratrské nebo dokonce bratranecké řevnivosti mezi Václavem a Boleslavem.

Aby byl příběh úplný a naše počáteční hypotéza o moravském původu Přemyslovců měla jasné základy, odbočíme a vrátíme se nazpět. Nejprve ale řekneme, že mytická knížata počínaje Přemyslem v té podobě, jakou nám přináší Kosmas, neexistovala. Kosmas si vše zřejmě podle různých podkladů a biblického příběhu vymyslel. Kromě smyšleného počátku přináší i zajímavá svědectví, která některé hypotézy podporují.

Vyjděme tedy s předpokladu, že Kosmovo vyprávění má nějaký reálný základ. Jasno nám v tom mohou udělat malby ve znojemské rotundě. Zde je zobrazen bájný kníže oráč při orbě Božích polí (křesťanská symbolika 10. a 11. století). Tím bájným oráčem je však Rostislav vládce velkomoravský, který na obraze přivádí na Velkou Moravu Cyrila a Metoděje. Oráče tedy máme a co těch dalších 7 jmen (Neklan?, Hostivít? a další). Ty si Kosmas vymyslel. Údajně pocházejí z dopisu Čechů k západofranckému dvoru a sedm jich je jako dnů potřebných ke stvoření světa, tak jak říká bible.

Naší hypotézu ještě prohlubuje i to, kdo a za jakých okolností malby ve znojemské rotundě nechal zhotovit. Údajně to byl až kníže Břetislav v době, kdy byl svým otcem Oldřichem pověřen správou Moravy, tedy v letech 1019 – 1034 a tímto vzdal svým předkům hold.

Vrátíme se ke sv. Václavovi. Toho vychovávala babička Ludmila a byl také poslán ke studiu do Budče. Tam se stal žákem Učena. Ten je v některých hypotézách spojován s Bořivojovým bratrem Gorazdem (protože kde jinde by mohl Učen získat své vědomosti). Václav měl později zřejmě přidělen úděl v Doudlebech (jižní Čechy) od knížete Vratislava a měl se zřejmě podle Vratislavova přání stát jeho nástupcem. Drahomíra, však byla proti a po Vratislavově a Ludmilině smrti (oba patrně v roce 921) se ujala vlády jako zástupkyně svého syna Boleslava.

Václav se tak k vládě, byť již bylo Václavovi v době smrti Vratislava zřejmě kolem 25 let, dostává teprve po zásahu Arnulfa Bavorského. Drahomíra, jak říkají pověsti mocichtivá, se zasazovala o těsnější spolupráci se Saskem, proto zřejmě Arnulf zasáhl (pravděpodobně již roku 922). Světec Václav vládl moudře. Jeho postupné upevňování moci a nezávislosti na německých státech se znelíbilo Jindřichovi řečenému Ptáčník. Neboť ten se svým vojskem přijel roku 929 tuto částečnou Českou samostatnost zrušit. Václav se poddal, aby země nebyla vypleněna a Jindřichovi platil poplatek za mír. Že to bylo, jak říká Kosmas, 500 hřiven stříbra a 120 volů, je velmi nepravděpodobné.

V letech Václavovy vlády se objevuje i Zbraslav. Jak uvádí II. staroslověnská legenda, byl světec Václav přinucen (snad Drahomírou a Boleslavem) pro zrození synů obcovati se ženou a měl s ní zplodit syna Zbraslava. Ten byl zřejmě po vpádu saských vojsk do Čech v roce 929 dán na saský dvůr na vychování, jako důkaz dobrých vztahů obou sousedů.

Jak nakonec dopadly bratrské nesváry mezi Boleslavem a Václavem zná každý. Václav byl roku 935 zavražděn na Staré Boleslavi, hradišti založeném Boleslavem.

Příběh Slavníkovský

Jak nám do tohoto povídání zapadají Slavníkovci, velcí rivalové Přemyslovců? Jestli ono to celé nebude s tím rivalským rodem trochu jinak?

Kde se v Čechách z ničeho nic vzal rod tak mocný jak uvádí Kosmas. Jeho panství se údajně rozkládalo z východních až po jižní Čechy. Jak to, že do té doby neměli žádné statky? Jak říká jedna z hypotéz, mohli to být potomci velkomoravských pánů, když si jejich panství podmanil Boleslav. Když ale prohloubíme náš příběh, nalezneme další odpovědi, které někteří historici již vyřkli.

Pokud Václavův syn Zbraslav skutečně existoval, proč jej společně s Václavovými přívrženci Boleslav také nezavraždil. Zřejmě proto, že v tu dobu nebyl na území Čech. Byl pravděpodobně v Sasku, jak je výše uvedeno na vychování. Tam zřejmě pro lepší výslovnost, mohl Zbraslav, začít používat zkráceninu svého jména znějící Slav, Slavek nebo Slavnik. Saskému Otovi pak byl jistě bližší Slavník (vychovávaný na jeho dvoře) než jeho strýc Boleslav, se kterým Ota v letech 936 - 950 válčil. Roku 950, kdy se válečné štěstí přiklonilo k Sasům, se Boleslav Otovi poddal a uzavřel s ním mír. Dohodu o míru údajně zprostředkoval právě Slavník. Mír byl ale zřejmě vykoupen udělnými statky ve prospěch Václavova syna. To že na dohodu Boleslav přistoupil, může být důkazem jeho obav, že může být Slavníkem kdykoliv nahrazen.

Slavník tak zřejmě získal jak po otci úděl Doudlebský tak i úděl východočeský a v tom má tedy Kosmas zřejmě pravdu. Východočeský úděl vznikl zřejmě po Boleslavově sjednocovací politice vůči Zličanům, které si na Kouřimi podrobil, pro ochranu důležité obchodní stezky. Slavník si své sídlo zvolil na Libici, i když není vyloučeno, že jím byl i sousední Malín (nedaleko Kutné Hory). Součástí dohody o míru mohla být také úmluva, že po Boleslavově smrti na český knížecí stolec usedne právě Slavník. Tato dohoda nebyla ale dodržena (musely jí potvrdit všechny zůčastněné strany, případně jejich následovníci), protože Ota umírá velmi rychle po Boleslavově smrti, pravděpodobně roky 972 a 973.

Moc a sláva Slavníkovců roste. Za Slavníkových synů (Soběslava, Radima a Vojtěcha), možná však již za jeho vlády razí vlastní mince jako symbol jejich nezávislosti na Českém státě. Situace se stává pro pražského knížete neudržitelná, Václavovi potomci se zřejmě domáhají dodržení dohod. Proto se roku 995, v době kdy je část Slavníkovského vojska na vojenské výpravě společně s Otou III, rozhodl Boleslav II. k vyvraždění rodu na Libici.

Potvrzení těchto hypotéz se pak objevuje i v Brunonově svatovojtěšské legendě, kde se říká, že Slavníkovci pocházeli z téhož rodu jako sv. Václav. Také předmluva Kristiánovy legendy říká, že pražský biskup Vojtěch „pocházel rodem z téže krve“ jako Ludmila a její vnuk Václav. Nový rozměr pak dostává i údajné zvolání obléhatelů Libice roku 995  „je-li vaším svatým Václav, naším je Boleslav“. Taktéž je jasnější, jak se příslušník opozičního rodu mohl stát druhým pražským biskupem, řeč je o sv. Vojtěchu.

Díky nepřítomnosti na Libici toto vraždění přežili sv. Vojtěch i sv. Radim i slavníkovský kníže Soběslav, tedy Slavníkovi synové. Všichni se po roce 995 uchýlili na polský dvůr Boleslava Chrabrého. Svatý Vojtěch zemřel roku 997 mučednickou smrtí v rukách pohanských Prusů. Radim se stal roku 1000 Hnězdenským arcibiskupem. Soběslav pak zemřel při ústupu vojska Boleslava Chrabrého z Čech roku 1004. Zajímavou myšlenkou je pak, že Vladivoj dosazený na český trůn Boleslavam Chrabrým v letech 1002 – 1003, byl Soběslavovým synem a tedy Slavníkovcem, ale proč vlastně ne.

Dovětek

Všechny souvislosti v našem příběhu uvedené mají svůj historický základ, mohly se takto udát, možná jen část je pravdou možná nic. Názor necháme na Vás.

Celý rodokmen by pak vypadal takhle...